Rytíři
Chudí rytíři Krista a Šalomounova chrámu
Templářský řád, celým názvem „Chudí rytíři Krista a Šalomounova chrámu“ vznikl na základě úspěchu první křížové výpravy v letech 1118 - 1119 n.l., založilo ho devět francouzských rytířů. Jeho členové měli především povinnost zajistit bezpečnost poutníků cestujících do dobytého Jeruzaléma a účastnili se bojů proti nevěřícím. Panovník Jeruzaléma jim jako sídlo věnoval ruiny Herodova chrámu a mešitu Kubbat as-Sachrá, kde stál kdysi Šalamounův chrám. Zde se měla dle legend nacházet i Archa úmluvy.
„Non nobis, Domine, non nobis, sed Nomini Tuo da gloriamu – „Ne nám, Pane, ne nám, ale svému jménu zjednej slávu“ se stalo jejich heslem. Ve znaku měli dva rytíře sedící na koni symbolizující chudobu a službu.
Tradují se historky o tom, že byl rychlý vzestup působnosti a bohatství templářů spojen s nálezem kamene mudrců, díky kterému byli schopni přeměnit železo na zlato a který jim přinesl věčnou slávu a bohatství.
Historicky doložené jsou však finanční transakce templářů, kdy přepravovali z Evropy do Palestiny peníze a majetek křižáků, a z těchto obchodů pak rychle zbohatli. Rozvinuli dobře fungující bankovní systém, který brzy začali využívat i evropští panovníci a šlechta. Postupně se jejich působnost rozrostla po celé Evropě, a to nejenom ve vojenském, ale i duchovním, politickém a finančním duchu.
V čele řádu stál Velmistr, jemuž byl podřízen zástupce a jemu pak Maršál a Velitel. Řád byl rozdělen na provincie a velitelství. Komendy (velitelství) byly rozesety po celé Evropě včetně Čech a Moravy, které s Rakouskem tvořily jednu provincii.