TEMPLÁŘI

 

Řád chudých rytířů Kristových a Šalamounova chrámu Píše se rok 1118. Za Jeruzalémským králem se dostaví devět francouzských rytířů, žádají jej o povolení založit nový řád, který bude údajně hájit poutníky do Svaté země. Král nejen rychle souhlasí, ale poskytuje těmto rytířům palác nacházející se na místě bývalého Šalamounova chrámu. Toho chrámu, kde kázal i Ježíš a který byl v roce 70 našeho letopočtu zničen, stejně jako celé město. Až do roku 1128 se řád zabývá především opravami tohoto chrámu, aniž by se počet jejich členů nějak zvýšil. Zlom nastává až v tomto roce. Hugo de Payens, zakladatel řádu, se vydává ještě s dalším rytířem do Evropy a získává nejen oficiální uznání řádu papežem, ale i množství neslýchaných privilegií a hlavně 300 nových členů. Od tohoto okamžiku nastává prudký a nečekaný rozkvět řádu. Vžilo se pro něho označení Templáři. Vše vypadalo, že je nemůže nic ohrozit. Řád se stal hlavním bankéřem Evropy, půjčoval anglickému i francouzskému králi i mnoha dalším významným osobám. Ve 13. století vlastnil 9 000 hradů, stovky kostelů a klášterů a měl na 20 000 členů. Podléhal pouze papeži a nikdo na něj neměl přímý vliv. Činnost řádu Templářů byla již ve středověku opředena tajemstvím. Co se dělo uvnitř templářských komend, netušil nikdo. Vedlo to k různým dohadům: záhadný vznik řádu i nejasná role při stavbách katedrál v novém gotickém slohu. A byli lidé, kteří chtěli vniknout do tajemství řádu za každou cenu. Nejvíce však přitahovat nepředstavitelný majetek řádu. Část jmění získali Templáři jako válečnou kořist, část pocházela od členů, kteří odevzdávali všechen svůj majetek při vstupu do řádu, část byla různá dědictví a dary. Podstatnou část svého jmění získali však Templáři svým podnikáním. Tak nezměrné bohatství vzbuzovalo závist a pomluvy. Nad všemocným řádem se začínají stahovat mraky. Francouzský král Filip IV. Sličný a jeho spojenec papež Kliment V, se chystají k útoku. Je pátek 13.října 1307. Po celé Francii se královi vojáci dostavili do templářských komend a pozatýkali všechny templáře. Pak už probíhaly jen dlouhé a nechutné spory o majetek, Templáři byli pohnáni k inkvizičním soudům. Ve Francii byli mnozí odsouzeni k trestu smrti upálením, v jiných zemích byli většinou osvobozeni a dále se věnovali civilním povoláním nebo přestoupili do jiného řádu. Na Iberském poloostrově vzniklo na troskách řádu Templářů několik jiných řádů. Množství Templářů zmizelo neznámo kam. Snad do Skotska, snad do Ameriky. Všetko o klane Templarsky klan najdete na tejto stranke. Obvinění z kacířství se však nepodařilo věrohodně prokázat. Papež dlouhou dobu váhal se zrušením řádu. Nakonec k němu došlo až v roce 1312. Řád však prý trvá tajně až do dnešních dnů. 11.března 1314 se koná možná poslední dějství. Templářský velmistr, který se prý během vyšetřování nechoval zrovna nejstatečněji, byl souzen inkvizičním tribunálem. Vzhledem k tomu, že se přiznal ke kacířství, očekával se trest doživotního vězení. Až u tohoto soudu se velmistr vzpamatoval. Prohlásil, že se cítí vinen jen tím, že nedostatečně hájil svůj řád a že je jinak nevinný. Jistě věděl, co to znamená: upálení na hranici. 20. dubna se rozhoří hranice. Jakub de Molay a jeden jeho druh jsou upáleni v Paříži nedaleko od katedrály Notre Dame. Před svojí smrtí proklel všechny, kteří zánik řádu způsobili. Papež umírá jen asi měsíc po upálení velmistra na ledvinový záchvat. Lékař, který mu spěchal na pomoc, se cestou k němu utopil. Vilém Nogaret, hlavní králův rádce, zemřel o čtyři měsíce později. Dne 29.11 1314 potom umírá i hlavní viník tragédie - francouzský král. Při honu na divočáka ho pravděpodobně shodil kůň. Ke královskému sídlu dorazil kůň s panovníkem zachyceným o třmen. Byl usmýkán k smrti a jeho obličej byl k nepoznání. Byly to vše náhody? Možná, ale přispěly ke vzniku mnoha legend. To je konec historie řádu v jeho oficiální podobě. Zachránění Templáři se v různé formě pokoušeli pokračovat v poslání řádu a dodnes prý tento řád existuje. Kdo je však skutečným pokračovatelem templářů? Kdo ví...